Červenec 2014

Dej si pozor na jazyk

2. července 2014 v 16:36 Každodennosti
Tak tu máme červenec, loni jsme touhle dobou balili kufry do Čech, tak se sama sebe ptám, jak jsme na tom jako Češi dneska? Před rokem téměř šestiletý Honzík mluvil česky jen při čtení pohádek a povídání o nich (takový správný český koblížek nebo vodník se mu snáz pamatoval česky než aby vymýšlel nějaké složité portugalské pojmenování) Dneska se ten samý (ovšem téměř sedmiletý) Honzík na mně nejenže v češtině běžně obrací, i když ne zásadně a asi ani ne většinou, ale za to se nebojí použít někdy opravdu hodně krkolomné české výrazy, i kdyby pro ně měl snazší portugalský ekvivalent.
V tomto duchu mě nedávno volal do koupelny: "Mami, podívej, jestli nemám špínu v zádě!", s Danem jsme se tomu nenápadně v pokoji smáli, ale samozřejmě, že jsem se šla podívat (špínu tam měl, tak jsem mu pomohla vydrhnout "zádu"). K drhnutí špinavých nohou používá takový vtipný neologismus: "čistič", i když umí říct kartáček i česky a samozřejmě i portugalsky. Pozn.: máme uprostřed prázdnin a kluci denně běhají s kamarády před domem, proto je tak důležité čištění ;o)
Řekla bych, že si slova rád vymýšlí, což je asi u malých dětí běžné, a v češtině k tomu má nějak víc prostoru, protože mu to zřejmě tak divně nezní. Posledním výstřelkem byla dnes na plavání "trokárna", kam chtěl poslat bráchu, aby se převlékl. Potěšilo mne, že na to jde vlastně dobře, je vidět, že už se v češtině líp orientuje: přípona "árna" je docela dobře použita, šla by převlékárna, i když to zní trochu kostrbatě, ale vzešel z toho kříženec s portugalštinou, kde "trocar" znamená převléknout se.
Dan se určitě vyjadřuje česky líp, koneckonců je o víc než 3 roky starší, takže užívá složitější stavbu i má širší slovní zásobu, včetně termínů, které se učí do české školy, v zásadě úspěšně vyskloňuje jakékoli zvratné sloveso v minulém čase, víceměně úspěšně si odvodí slova příbuzná k těm vyjmenovaným, ale bojuje (jako všichni cizinci) s předponami - dopoledne si přepočítával peníze v peněžence a když oznamoval, kolik mu to dalo, vysvětlil mi, že poslední dny toho hodně "vytratil". Je to vlastně takový eufemizmus: utratit peníze zní jaksi stroze, ale když se člověku z peněženky jakýsi obnos vytratí... ;o)
Ovšem co bych za to před nějakým časem dala, kdyby mi někdo řekl, že budu Honzovi s námahou a opakovaně vysvětlovat, že se přídavné jméno legrační má pouze tento tvar, on totiž synáček používá legračná, legračné. Pěkně se to naučil, může on za to, že v češtině skoro nic nefunguje "podle pravidel" nebo že těch pravidel je tolik, že si je stejně nelze zapamatovat? Ale spisovnou češtinu si, zdá se, osvojil dobře, říká totiž třeba: "Mami, podívej, to je legračné!" Nebo možná napodobuje sestřneici Brňačku?

Zároveň jsou mi ale oba synkové zrcadlem, tedy mé češtině - tady mluvím česky jen já, takže jakákoli průpovídka, nespisovné slovo apod. mají ode mne, nemám se na koho vymluvit. Takže když Honzík začal místo legrace používat slovo sranda, tak mi zatrnulo. Možná tak mluví i Dan (což může mít ze školy), ale nejspíš to občas říkám i já, a to se mi vůbec nepozdává. Musím si dávat větší pozor na jazyk, na jazyk český, cítím skoro takovou zodpovědnost jako když jsem byla těhotná a nesmírně pečlivě sledovala jídelníček, když jsem tak živila dva. Je to náročné, ale stojí to za to!