Z Brazílie do Čech a zase zpátky

17. ledna 2014 v 3:22 |  Pobyt v CR 2013
Po více než půl roce usedám k psaní. Ne že by snad nebyl čas, ale čekal nás všechny pobyt v Čechách, tak jsem spíš vyčkávala ;o) Sám pobyt určitě vyžaduje samostatné povídání, nebo spíš celý cyklus. Daniel jako čtvrťák zpátky v české škole absolvoval zkoušku z češtiny za třetí ročník na výbornou, Honzík úspěšně překonal všechna možná prvňáčkovská úskalí a navíc začal s velkým nadšením chodit na hodiny klavíru. Rodina, včetně pro nás nového, v té době čerstvě ročního bratránka. Kamarádi, které vidíme ve dvouletých intervalech, ale po pár minutách to vypadá jako bychom se s nimi vídali denně...

Rozhodla jsem se ale začít koncem, tedy současností. Jsme už více než měsíc zpátky v Brazílii, ale i nadále spolu s klukama mluvíme skoro pořád česky, zvlášť samozřejmě když jsme spolu sami. Přemýšlela jsem o tom náhlém úspěchu a došla jsem k závěru, že kluci jednoduše překonali pomyslnou bariéru - prostě se opravdu česky domluví, i když jim to pořád portugalsky jde snáz, v češtině se cítí komfortně a nevadí jim, když se občas do nějakého vysvětlování trochu zamotají. Daník už po naší poslední návštěvě Čech před dvěma lety suverénně rozlišoval s kým jakým jazykem mluvit a přecházení z jednoho do druhého mu nedělalo problémy. Honzík sice posledně se mnou ještě nějaký čas po návratu mluvil česky, ale jakmile se začal dostávat mezi kamarády a brazilskou rodinu, a pak zpět ve školce, češtinu téměř zcela opustil. Náš současný vývoj mi dělá velkou radost a naplňuje mě nadějí, ba dokonce přesvědčením, že nám to tentokráte vydrží. A mám to podloženo, ne sice vědecky, ale myslím, že docela důkladně.
1) Slovní zásoba a schopnost se česky domluvit - obojí zase o kus postoupilo, a v případě mladšího Honzy se rozšířilo o další nové obzory, totiž češtinu psanou/čtenou. Tím, že doma už docela obstojně psal a louskal portugalská slova, měl jako český prvňáček úspěch a po třech měsících pěkně česky čte a píše, i když samozřejmě ještě s chybami. Zároveň i on nabyl takové ty "správné české znalosti", takže si bez problémů s Daníkem promlouvají o večerníčcích a obecně českých pohádkových bytostech, fauně a flóře mírného pásu atp. Taktéž převzal bráchovo nadšení pro názvy autobusových a vlakových zastávek (jak doma hromadnou dopravou nejezdíme, tak jsme v Čechách jejími velkými fanoušky) a i on umí vyjmenovat zastávky všech linek karlovarské MHD... a, uznejte, tuto "problematiku" lze probírat pouze česky.
2) Tentokrát mají oba české domácí úkoly, oba mají na co navazovat v českém učivu. Honzík při hraní na klavír podává vysvětlení líp v češtině, neboť tak mu byla předkládána, takže když učí některé skladbičky bráchu, tak to ještě jde, ale u táty si musí vypomoct rukama, nohama... A co teprve šachy, nad kterými sedávali s nadmíru trpělivým dědečkem, který jim vše vysvětloval samozřejmě česky. Momentálně se potýkáme s mírnou nechutí se do úkolů pouštět, přecejen není ta motivace, jednička s hvězdičkou od mámy nemá ani zdaleka takovou cenu jako ta od paní učitelky, ale když Honza zjistil, že jsme v prvouce před Mikulášem, a přitom tu máme již nový rok, tak se do učebnice pustil s větší vervou. Nesmírně si oblíbil tabulku a takovou hru se slovy a písmeny, kterou hráli ve škole a kterou mne hned po příletu domů naučil. Paní učitelka si myslí slovo a předkládá ho po písmenkách: první písmenko slova jahoda, poslední písmenko slova noha, čtvrté písmenko slova hajný... JAN Zpočátku jsem hrála roli paní učitelky pouze já, ale pak se chtěl Honza střídat a musím říct, že na mě někdy chodil s docela neobvyklými slovy (jak vymyšlenými tak těmi nápovědními) - jen další důkaz procesu rozšiřování slovní zásoby.
3) Písničky. Dlouhá řada českých písniček, které se hlavně Honzík stačil naučit a oblíbit; tím, že je přes muziku nesmírně vnímavý, tak se mu tam české popěvky (ovšem i se slovy, kterým určitě zčásti nerozuměl) usazovaly s obdivuhodnou rychlostí a tak, že si je prozpěvuje stále. Prim drží Generál Laudon, ta se dobře vyřvává a snadno zapadne do běžného života;o) Nejněžněji a též s velkou oblibou zpívá mně předtím neznámou Petrovu studánku, která byla také jednou z prvních, nebo třeba: tralala, tralala, jméno mé je Fiala z posledního večerníčku před naším odjezdem
4) Správná česká výslovnost. Poté, co absolvovali tři měsíce logopedie, pěkně česky i vyslovují, i když samozřejmě je na celkové mluvě poznat, že jsou z "jiného kraje". Nejnáročnější bylo samozřejmě "ř", a v něm si také zvlášť libují. Dokonce jsme se cestou domů v letadle domlouvali, že se přejmenujeme, abychom si mohli tuhle českou specialitu neustále procvičovat: já bych byla Řeřicha a kluci Řehoř a Řáholec. Z nějakého důvodu se to poněkud neujalo, ale stejně jsem si jistá, že nám "ř" už koluje v žilách, kluci ho neustále vyslovují, nebo spíš pořád říkají, s neobvyklým gustem.


PĚKNÝ NOVÝ ROK!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | 18. ledna 2014 v 0:07 | Reagovat

Moc krásný a pozitivní článek :) Také přejeme krásný a úspěšný nový rok z Mosambiku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama