“Německý Čech! Já jsem americký Čech, beautiful!” Já jsem brazilský Čech, maravilha!

20. června 2013 v 14:06 |  Jak na bilingvní výchovu?!?
Pokud se nad těmi všemi snahami o učení se česky zamyslím, uvědomím si, že nejde ani tak o jazyk, nebo spíš že jde o jazyk jen prvoplánově, že tím podstatným pro mne je něco, co bych označila tak nějak všeobecně jako "česká kultura" (vím, zní to divně, trochu moc nadneseně, trochu moc upjatě, oficiálně), a to v co nejširším smyslu slova. Počínaje, kolem jednoho roku, krtečky všeho druhu, veselou mašinkou apod., k nimž postupně přibývají další a další knihy, večerníčkovské a celovečerní filmy, o tom všem se zmíním později. Ale tady nejde jen o to přečíst si krtečka nebo se podívat na večerníčkového Maxipsa Fíka. Ale pod pracovní název "česká kultura" si sama pro sebe zahrnuju i večerníčka jako takového, znělku, kterou mají všechny české děti, od doby našich rodičů, kdesi hluboko v podvědomí. Fakt, že utržená sluchátka jsou kouzelná a třeba, že po vypití piva se už neroste (to Daníkovi dost utkvělo, doufám, že si to bude pamatovat co nejdéle a počká s pitím, až bude aspoň tak velký jako Maxipes).

V našem rovníkovém pásmu ovšem do "české kultury" spadá, kromě všeho ostatního ryze či víceméně ryze českého, i přírodopis; český dějepis a zeměpis je tam zahrunut samozřejmě. Výhodou (ano, i výhody zde jsou) globalizace/amerikanizace světa, a předtím evropské kolonizace, je to, že věci v našem pásmu neznámé jako čtyři roční období, ovoce a různá zvířátka, známe z knížek, filmů a seriálů. Dobře, jahody i ze supermarketu, někdy se tam objeví i borůvky v ceně tak pětikoruna za kuličku, ale to není totéž jako když se brodíme borůvčím na Ježíškově cestě u Božího daru a pak jsme od hlavy k patě celí fialoví. Nebo když s babičkou vytrháváme plevel ze záhonku jahod na zahrádce.


Takže úkol je o hodně komplexnější - dosáhnout toho, aby se tihle čeští občánci, kteří sice nebyli oficiálně přivítaní, ale za cenu značného úsilí i nějakého toho dolaru jako Češi řádně zaregistrovaní, i tak cítili. A já jako (česká) matka se přitom neustále sama sebe pochybovačně ptám, jestli to vlastně má smysl, a jaký, jestli to není jen nějaká má romantická vize, přehnaná nebo dokonce zhola sobecká, že si jen vychovávám společníky k povídání o Honzíkově cestě (spíš ne, četla jsem ji nedávno asi po sto letech a vůbec nic si z ní nepamatovala, ale měla jsem v hlavě zafixované, že určitě sedmiletý český kluk by tu knížku měl číst), ale třeba o procházce smrkovým lesem, vůni jehličí, Třech oříšcích pro Popelku... a co když se mi podaří v budoucnu dokonce přejít na Cimrmana? Marně se rozpomínám na to, v kolika letech jsme citovali, ve škole či doma, dlouhé cimrmanovské a cimrmanologické pasáže zpaměti. Když o tom tak upřímně přemýšlím, zdá se mi, že společný poslech třeba Dobytí severního pólů Čechem Karlem Němcem by mohlo být takovým vyvrcholením mého úsilí (tento titul mi vytanul zcela náhodně, nehledě na symbologii jak v názvu tak v postavě amerického Čecha, poručíka Berana. "Německý Čech! Já jsem americký Čech, beautiful!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | E-mail | 12. srpna 2013 v 6:20 | Reagovat

Dobrý den,
vaše články mě hrozně potěšily. Že v tom nejsem sama. Zdá se, že se v Brazílii také nepohybujete v početné české komunitě... Já jsem se svými 2 dětmi v Mexiku, mimo hlavní město, mimo českou komunitu. Zachovávat češtinu (a českou kulturu asi ve smyslu, jak ji popisujete) je pro mě zásadní - možná víc pro mě než pro děti... Je pro mě nepředstavitelné, že bych s nimi nemohla sdílet filmy o krtečkovi, Křemílka a Vochomůrku, Erbena a Němcovou nebo Hrubínova Palečka s ilustracemi od Heleny Zmatlíkové. Zvolila jsem metodu soustavně a prakticky bez výjimky mluvit na děti česky. Manžel své studium češtiny trochu zanedbal, přes mé varování udělené mu ještě před narozením 1. dítěte. Teď ale snad rámcově rozumí, začal se snažit, když starší dítě začalo občas jazykové bariéry využívat. Přesto je to problém. To, že děti začínají mluvit později, mě nechává klidnou. Syn ale mluví prakticky výhradně jazykem školky a spolužáků, tedy španělsky. Resp. po delším pobytu v Čechách teď znovu v Mexiku se mnou mluví česky, ale skloňuje a časuje španělská slova. Proč se namáhat s češtinou, když mu stejně rozumím španělsky. Dokonce i na svého sourozence mluví španělsky a také jeho autíčka mezi sebou češtinu nepoužívají. Když jsem ho požádala, aby s hračkami mluvil česky, "poslal je do české školy, aby se naučily česky"... Ale dlouhého trvání čeština neměla a auta už jsou zase zcela pošpanělštěná :-). Co mi starosti dělá, je jeho špatná slovní zásoba, která se navzdory mému snažení zhoršuje, vyjadřovací schopnosti bídné, ale i problémy logopedické - k čemu se učit české R a Ř, ale i Ď, Ť, Ň a řadu dalších hlásek, když je nepotřebuje. Patlavost, kterou by bylo vhodné vyřešit, ale nemá motivaci zlepšit a krom mě nemá od koho odposlouchat správnou výslovnost. V Čechách se to zlepší, ale ne vždy stihne dohnat úroveň výslovnosti, kterou by měl mít vzhledem k věku. A o faktografických znalostech ani snad nemluvit - je těžké vysvětlit roční období, když to tu vypadá tak trochu pořád stejné tropické, jen někdy prší víc a někdy méně... A podobných věci je spousta, může být v budoucnu v Čechách problém někomu, hlavně ve škole vysvětlit, že není blbý, že jen má úplně jinou životní zkušenost. Za rok nastoupí do 1. třídy, pokud by chodil sem v Mexiku, doporučují dělat vyrovnávací zkoušku z češtiny, i když je už nepovinná. Nedokážu si ale představit, že bude umět vyjmenovaná slova, když se vlastně neumí ani pořádně vyjadřovat. Jak to zvládáte??

2 Ema Ema | E-mail | 16. ledna 2014 v 12:54 | Reagovat

Dobrý den, zdravíme do Brazilie. My zijeme v Mosambiku a taky tedy mluvime cesko/portugalsky. Synovi je tedy teprve 5 mesicu, takze zatim o mluveni nemuze byt rec. Ale i tak uz vim, ze to nebude vubec jednoduche. Musim se hodne nutit, abych na nej mluvila cesky, neni to vubec jednoduche!!! Dekuji za Vas blog, je moc prijemne cist, ze nekde ma stejne "problemy". :) Uvedla jsem svuj email, tak se kdyztak muzeme zkontaktovat pro predavani dalsich zkusenosti. Vy jich tedy mate ale urcite mnohem vice nez ja. Pokud byste treba mela k dispozici nejake portugalske basnicky ci rikanky, tak bych o ne mela moooc velky zajem. Tady absolutne nic takovehjo neexistuje a nas tatka mi porad zavidi, kdyz malemu vypravim ceske rikanky a taky by chtel neco takoveho umet v portugalstine. U nas je jeste trosku vetsi problem, protoze ja se portugalstinu teprve ucim a hodne casto jeste s manzelem mluvime anglicky a porad to tak ruzne michame...Takze absolutne nevim, jak to male bude chapat... Preji hezky den, Ema

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama